Převaděč ji opustil uprostřed lesů
Irena Šimonová se 21. března 1949 pokusila přejít hranice a dostat se do západního Německa. Měla oprávněné obavy ze zatčení, a proto chtěla následovat svého přítele Františka Smrčka, který byl v té době už v emigraci. Smrček jí z Německa zajistil převaděče, aby jako devatenáctiletá nezkušená dívka bezpečně prošla lesy plnými pohraničníků a zrádných bažin. Smluvený převaděč se jí skutečně ohlásil a vydali se spolu na cestu. Za Nýrskem v lesích se však náhle zastavil a odmítl jít dál. Irena Šimonová vzpomíná:
„On mně tehdy řekl, že dál už mám jít sama. Přitom jsem věděla, že má za úkol bezpečně mě někomu předat. Ale netroufla jsem si mu vzdorovat, vždyť jsem tam s ním byla sama. Byli jsme někde uprostřed lesů, vůbec jsem nevěděla, kde jsem. Vysvětloval mi cestu, ale já jsem věděla, že to nemůžu nikdy najít. ,Tak mi aspoň ukažte směr,‘ řekla jsem. On jen takhle mávnul rukou. A když jsem se ohlédla, byl pryč, zmizel. A najednou jsem uslyšela hlasy a štěkot psů.“
Převaděč zřejmě dřív než Irena zaslechl nebezpečí a rozhodl se zachránit si vlastní kůži. „Tak jsem zaběhla do křoví a to už jsem cítila, že se propadám. Slyšela jsem o tom, že na Šumavě jsou místa, kde se člověk může propadnout do bažin. Čekala jsem, jestli mě ti psi vyčenichají, ale to se nestalo. Asi šel vítr z jiné strany. Nezbývalo mi než se dostat z bahna a někam dojít.“
Nad ránem se Irena, špinavá a s potrhanými šaty, dostala do Nýrska. Upravila se, jak jen to šlo a vydala se na zpáteční cestu do Prahy. Ve vlaku ji zatkla policie, čímž začala její jedenáctiletá vězeňská anabáze.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Routes
Comments
No comments yet.