Jan Haluza

Jan Haluza se narodil 12. července 1914 ve Šternově, dnešním Újezdu u Brna. Od mládí se intenzivně věnoval sportu, stala se z něj atletická legenda, přivezl si medaile z katolických olympiád ve Vídni a Lublani, vybojoval mnoho rekordů a mistrovských titulů. Běhal za Atletický klub Baťa Zlín, kde se setkal s Emilem Zátopkem, jehož se stal prvním a jediným trenérem. Po válce se zapojil do politiky. Vstoupil do Československé strany lidové a stal se předsedou Krajského výboru lidové mládeže Zlínska. V ústředním výboru strany lidové se stýkal s Janem Šrámkem, Františkem Hálou a Adolfem Procházkou. Po únoru 1948 mu KSČ nabídla členství, on odmítl, ve Zlíně byl zatčen, obviněn ze zločinu přípravy úkladů o republiku a z hospodářské špionáže a odsouzen k šesti letům těžkého žaláře. Následně ho komunisté obvinili z členství ve skupině doktorky Milady Horákové a mučili ho elektrickým proudem v Uherském Hradišti. Kromě několika věznic prošel mnoha lágry: například Vykmanovem, Eliášem, Mariánskou. V táboře Bratrství ho obvinili ze špionáže na Jáchymovsku, za což mu hrozil „frak“, trest smrti. Při vyšetřování jáchymovské špionáže se nakazil tyfem a po 22 dnech v obluzení dočasně ztratil paměť. Po propuštění na svobodu v roce 1954 vykonával doktor Haluza podřadná povolání a teprve v 60. letech se mohl začít věnovat právnické praxi. Po listopadu 1989 byl oceněn řadou vyznamenání, např. Zlatou medailí za čestný běh životem.

• More info