Nad námi letěla stříbrná letadla
Ke každodenní realitě konce války v Plzni patřily spojenecké nálety na strategické cíle – Škodovy závody a hlavní železniční nádraží. Ludmila Levá v té době navštěvovala dívčí gymnázium v centru města a každý den chodila do školy kolem nádraží. Jako dítě si neuvědomovala vážnost situace ani nebezpečnost bomb: „Jako jedenáctiletá holka jsem přemýšlela, co je horší – jestli nálet, nebo bouřka. Při obou byly hromy.“ Když byl houkáním ohlášen očekávaný nálet, školy posílaly děti domů. Všechny nosily na oděvu cedulku se jménem a adresou, aby byly snáze identifikovatelné v případě zranění. Pamětnice vzpomíná, jak při náletu utíkali kolem nádraží domů: „Nad námi už letěla stříbrná letadla a my jsme běželi. Maminka musela hrozně trpět, když věděla, že má děti kdovíkde a je nálet.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.