Soudruzi, potřebujeme nějaké živé
V létě 1949 byli Radomil Raja a jeho kamarádi ze skauta upozorněni, že se chystá jejich zatčení. Rozhodli se na nic nečekat a přejít hranice. Nevěděli, že se stali součástí konspirace provokatéra a StB. Radomil Raja je přesvědčen, že tím, kdo je do celé věci navezl, byl Jiří Hilger, údajný dvojitý agent. „V sedmi lidech jsme přebývali poblíž cesty mezi Smědavou a přehradou Souš. Měli jsme čekat na vhodný moment a potom přejít hranice.“ Dvacátého čtvrtého července louku se dvěma stany obstoupila StB a zahájila za rozbřesku proti bezbranným skautům střelbu. „Jak jsme tam leželi, tak přiběhl jeden nebo dva policajti a vystříleli celý zásobník. Vedle mne zastřelili Tomáše Hübnera, mladého kluka. Mě postřelili do nohou a ramene, Pepíka Veselého, Jindru Kokošku taky postřelili. Takže tam vypálili do těch těl zhruba sedm ran. Když měnil zásobník, že bude pokračovat, tak ho někdo okřikl, nevím, kdo to byl. Řekl: ,Soudruzi, neprasečte, potřebujeme taky nějaké živé.‘“ Tomáš Hübner byl na místě mrtvý. Jiří Haba byl postřelen a bránil se střelbou z pistole. Podle oficiální vyšetřovací verze měl Haba Hübnera zastřelit a poté spáchat sebevraždu. Bezpečnost na místo přivezla kulomet a stan, ve kterém Haba spal, úplně rozstříleli. Pan Raja je přesvědčen, že za vzniklé situace nebylo technicky vůbec možné, aby Haba Hübnera zastřelil. Je si jistý, že oba mladé muže nemilosrdně popravila StB.
Hodnocení
Abyste mohli hodnotit musíte se přihlásit!
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Radomil Raja a Zásah StB na Smědavě
Radomil Raja se narodil v roce 1932 v Železném Brodě v rodině živnostníka, jeho otec měl menší sklářskou dílnu. Raja vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě, kterou začal studovat s představou, že jednou převezme otcovu živnost. V Železném Brodě bylo velmi silné skautské hnutí. Po válce měli skauti v Brodě velkou klubovnu, existovalo několik oddílů, organizovali každoroční tábory v Jizerských horách, poblíž Smědavy mívali tradičně tábořiště. Komunistickému režimu skautské hnutí samozřejmě vadilo. Pamětníkovi kamarádi ze skauta byli upozorněni, že budou zřejmě brzy zatčeni. Nechtěli pasivně čekat, až pro ně Bezpečnost přijde, chystali se na odchod z republiky. Vedeni zřejmě dvojitým agentem StB Hilgerem se shromáždilo sedm železnobrodských skautů ve stanech v Jizerských horách. Bezpečnostní složky je obklíčily v ranních hodinách 24. července 1949. Dva ze skautů shromážděných na hřebenech Jizerských hor Bezpečnost zastřelila - Tomáše Hübnera a Jiřího Habu. Kromě pětatřicetiletého Haby bylo všem ostatním kolem osmnácti let. Bezpečnost je odvezla nejdříve do tanvaldské nemocnice na základní ošetření, po něm je odvezli do vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci. Radomil Raja byl odsouzen na dva a půl roku. Prošel různými věznicemi pro mladistvé, léčil se s roztříštěným ramenním kloubem. Dostal menší trest než jeho další skautští kamarádi. Zraněný ramenní kloub mu dávali dohromady ještě po propuštění na svobodu. Prodělal dvě náročné operace. Stal se z něho částečný invalida, komunisté prý tak usoudili, že by v kriminále stejně nebyl pracovně moc platný. Jeho trest nebyl tedy tak vysoký. Josef Veselý a Jindřich Kokoška dostali čtyři a šest let. Bezpečnost vytvořila oficiální verzi, podle které se skauti chystali za pomoci západních agentů podpořit chystaný ozbrojený protikomunistický převrat. V jejich verzi se měli místo stanů opevnit v betonových bunkrech pohraničního opevnění, které se také na hřebenech nedaleko Smědavy nacházejí. Radomil Raja po propuštění v padesátých letech pracoval v lomech na stavební kámen, jezdil i jako řidič nákladních aut. V šedesátých letech využil uvolnění poměrů a začal pracovat jako brusič skla v železnobrodských sklárnách a posléze se vypracoval jako brusič na oddělení speciálních zakázek. Po pádu komunismu se stal aktivním členem pobočky Konfederace politických vězňů.
