Vystěhování Sedlčan
„Když jsme začali letošní rok, nikdo ze Sedlčanských jistě netušil, jaký osud je letos postihne. (…) Že by mohlo být v tak krátké době vyvlastněno až 60 tisíc ha půdy a obyvatelstvo bez velkého hluku vystěhováno, aniž by o tom v ostatních částech Čech lidé věděli, je skoro neuvěřitelné.“ Takto kronikář Jan Pavelka v roce 1943 zaznamenal překvapení obyvatel tehdejšího okresního města, když se z vyhlášek postupně dozvídali, že jim jejich domovy budou sebrány, přiděleny do užívání německým vojákům a jejich rodinám a oni sami se budou muset buď vystěhovat do vyhrazené části města, nebo odejít mimo zabrané území. Od srpna 1943 se totiž Sedlčany nacházely na území zabraném pro cvičení vojsk SS (Waffen SS) a ve městě byli ubytováni vojáci. Ze svého domu byla do civilní části vystěhována i rodina Vlasty Moravcové, která po absolvování základní školy v roce 1944 musela místo nástupu do učení obsluhovat v jídelně německé vojáky. Lidé, kteří pracovali ve službách, a mohli být tudíž vojsku užiteční, směli na zabraném území zůstat. Pohyb obyvatel po městě a mezi okolními vesnicemi však byl pochopitelně omezen: „Když se jede na Příbram, tak tam byly kruhové šraňky a u nich stál německý voják. A kdo neměl Ausweis, tak sem prostě nesměl,“ vzpomíná Vlasta Moravcová. Soužití s německými vojáky však popisuje jako bezproblémové: „Chovali se slušně, my si jich nevšímali a oni nás také ne.“ Klidný byl také odchod vojáků v květnu 1945. Zatímco na jiných místech republiky provázely konec války násilí a msta, odchod vojáků SS ze Sedlčan byl rychlý a nekonfliktní.
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.