Dával jsem Mašínům před útěkem střelivo
Když se bratři Mašínovi rozhodli v říjnu 1953 odejít z Československa, navštívili Vladimíra Hradce, který jim dlouhodobě pomáhal s vyzbrojováním. „Radek (Ctirad Mašín, pozn. red.) za mnou přišel v sobotu třetího, konstatoval, že dnes večer utečou. Přišel taky Milan Paumer. U mě si připravili zbraně, vyčistili je. Milan měl nějakou devítku, půjčoval jsem mu kladivo, aby zatloukl čísla na zbrani, aby nebyly žádný doklady o tom, odkud jsou. Dával jsem jim střelivo, potřebovali devítky a střelivo 7-65. Měli dvě devítky a jednu sedm-pětašedesátku. Domlouvali se se mnou, jestli by si měli vzít nějakej ruční granát nebo ne a jestli vzít samopal nebo ne. Nakonec tohle všechno zavrhli, počítali, že během tří čtyř dnů budou v Berlíně. Ale ono to potom bylo daleko složitější, než všechno ze začátku vypadalo.“ Mašínovi Hradce k útěku nepřizvali, on k tomu dodává, že by dopadl jako Janata se Švédou, kdyby šel. „Pepík, Radek a Milan Paumerů denně běhali dvacet kilometrů. Oni se připravovali, byli fyzicky v dobré kondici. Švéda ani Janata to nedělali, já žádný sportovec nebyl. Nevydržel bych zrovna tak, jako to nevydrželi tito dva.“
Hodnocení
Hodnotilo 0 lidí
Trasy
Příběh není součastí žádné trasy.
Komentáře
Žádné komentáře k příběhu.