Tajné seznamy mrtvých

Otec Františka Suchého vyhrál v roce 1932 výběrové řízení na ředitele strašnického krematoria v Praze a s rodinou tam pak také obýval služební byt. Z války má pamětník ty nejhorší vzpomínky: „V krematoriu se spalovala mrtvá těla přivezená jak z pankrácké ,sekyrárny‘, tak z popraviště v Kobylisích. Tatínek mě často vzbudil uprostřed noci a musel jsem psát jména obětí, které byly před pár hodinami popraveny.“ Povinností Františkova otce bylo pečlivě evidovat jména popravených a jejich seznamy odevzdávat okupačním úřadům, tajně si však pořizoval kopie. Popel obětí musel podle nařízení okupační správy zahrabávat do kompostu, ale jejich ostatky schovával. Za celou dobu války bylo v takzvané třetí, noční směně zpopelněno kolem 2200 osob. „Když jsem ráno přišel na žároviště, bylo tam někdy krve, že se v tom mohl člověk brodit. Vždyť to byli lidé, kterým usekli hlavu, a krev z nich ještě tekla,“ vzpomíná František Suchý. V krematoriu podle něj byly spáleny i hlavy atentátníků na Heydricha. Po skončení války trvalo jen několik let, než se sem znovu začala přivážet těla popravených, ale to už byly oběti komunistického režimu.